It has been a long journey.

26. července 2016 v 0:43 | Cassie
Ahoj, hey, hi, welcome.
Už jsem tu dloho nebyla, ale moje touha zhubnout mě přivedla zpátky. Ani nevím o čem chci tenhle článek napsat, ale možná bych vám mohla říct, proč se tu nějakou dobu neobjevil článek.
 

Fat pig

24. dubna 2016 v 0:40 | Cassie
Ahoj!
Dnes jsem se po dlouhé době zvážila, myslím, že jsem udělala dobře, protože potřebuji nakopnout. Jsem na sebe naštvaná. Asi teď nedokážu úplně přesně popsat svoje pocity.

random bullshit

27. března 2016 v 4:14 | Cassie
Nevím, co se děje. Poslední dobou jsem velmi náladová, špatně se mi dýchá a většinu času chci být sama. Když jsem ve škole, tak nejím a vyhovuje mi to. Když mi zkončí výuka jdu se flákat ven a k jídlu si nic nekoupím. Dalo by se říct, že za poslední dobu je to jediná věc na kterou jsem pyšná.
Jediné, co mě trochu vyděsilo byl můj fyzický stav před pár dny. Byla jsem venku s kamarády a trochu jsme pili. Celý den jsem nic nejedla (ani snídani), jenom jsem kouřila a pila (alko i nealko). Po chvíli jsem měla špatnou náladu a chtěla jsem být sama, přestala jsem mluvit a smát se. Jenže o pár minut později se do toho připletla i změna fyzického stavu, začala jsem mít křeče do žaludku a zhoršilo se mi dýchání. Bylo mi slabo, jakoby se mi chtělo spát, ale věděla jsem, že neusnu s největší pravděpodobností bych zkolabovala. Snažila jsem se předstírat, že jsem vpohodě a nikdo si toho nevšiml (nebo alespoň se na nic neptali). Asi po půl hodině mě všechno přešlo, jakoby vyšlo slunce a byl zase den. Plíce nabraly vzduch a moje hlava se vyčistila, byla jsem zase schopna komunikovat a užívat si společnost.
Vlastně ani nevím proč to sem píšu a jestli to vůbec někoho zajímá, ale občas se potřebuju vypsat z toho, co se děje v mojí hlavě. Mám pocit, že když to napíšu, začnou moje myšlenky konečně dávat smysl a já se na chvíli nemusím cítit jako blázen.

xoxo, Cassie
 


Feelings

17. února 2016 v 23:54 | Cassie
Ahoj holky. Ani nevím jak moc dlouhý tento článek bude a o čem přesně v něm budu psát. Hlavně ze sebe potřebuju dostat všechny pocity a konečně se víc namotivovat.
Od mého posledního článku se toho hodně změnilo. Asi dva týdny jsem měla chvalitebný jídelníček, chodila jsem do práce a školu jsem stíhala. Jenže jak to tak bývá, po určité době nemáme dostatek energie a začne se to projevovat na naší fyzické stránce, kterou nemůžeme tak dobře ovlivnit. Po tomto osudovém čase si mě zavolala třídní do kabinetu a prohlásila, že se jí nelíbí jak vypadám. Bylo mi jasné, že mě pozoruje od té doby, co zjistila, že mám problém, ale netušila jsem, že v tom pokračuje. Měla sto chutí volat mamce, že opět nejím a že se jí doslova ztrácím před očima. Podařilo se mi ji přemluvit a dohodly jsme se na tom, že si do týdne najdu terapii, kam budu chodit pravidelně, a že mě bude každý měsíc vážit. Od pondělí toho týdne jsem jedla normálně, protože to se mnou málem seklo na tréninku a ona mi nechtěla věřit, že jím. Ani nevím po jak dlouhé době jsem nelhala o jídle, ale stejně mi nevěřila. Prý nejsem první studentka s takovámto problémem, takže mi na to neskočí. Ten týden byl za posledního půl roku asi nejvíce stresující. Hned ten den jsem šla pro pomoc za naší školní psycholožkou, byla jsem tak vyvedená z míry, že jsem se rozbrečela (normálně se na veřejnosti kontroluji), o pár dní později jsem volala na linku důvěry pro děti a mládež, ano může to znít hloupě, ale nemohla jsem spát, bylo mi špatně a nikdo mi nedokázal poradit, co mám dělat. Když tak shrnu všechny odpovědi, kterých se mi dostalo, řekli mi vlastně to samé - ještě ti nebylo osmnáct, bez souhlasu rodičů si tě nikdo na triko neveme. Byla jse v háji, věděla jsem, že jestli třídní do školy nepřinesu nějaký výsledek, zavolá mámě a řekne jí všechno (to už tu jednou bylo a nikdy nezapomenu na ten příchod domů). Nakonec jsem se rozhodla, že mámu poprosím, aby mě zase někam objednala, protože nezvládám stresové situace a jsem dost úskostná. Takže teď mám jednou za měsíc sezení u psychiatričky a od třídní budu mít brzy pokoj, alespoň doufám. No, pořád lepší než aby se dozvěděla pravdu.
Doufám, že to není moc dlouhé kočky, chyběly jste mi :*

xoxo,
Cassie <3

Love, love, love. What is it good for? Absolutely nothing.

30. prosince 2015 v 15:33 | Cassie

Ahoj holky,
nevím, co mám dělat. Jsem zmatená. Posledních osm dní jsem naložená v lihu. Odstrkuju svýho kluka, nechci s ním být. Jsem s kámošema a skoro nemluvím. Nevím, co se děje.

Look she's smiling, but inside she's dying

20. prosince 2015 v 2:00 | Cassie
Ahoj holky,
je mi opravdu líto, že jsem dlouho nic nenapsala, ale nevěděla jsem o čem a hlavně se za sebe stydím, nechtěla jsem vás zklamat. Vždycky jste byly to, co mě pohánělo dopředu a já se na vás vykašlala. Asi se vrátím zpět. Asi určitě.


I'm pretty confused

29. října 2015 v 19:58 | Cassie
Ahoj holky,
je mi líto, že jsem se vám v poslední době neozývala, ale stále nevím, co dělat. Jsem někde mezi uzdravením a tímto temným, ale lákavým světem. Občas jím a je mi to jedno, ale pak se ve mě něco zlomí a já nevím co. Opět začne hladovění, depky a sebenenávist. Myslím, že tohle stádium je nejhorší a nejsem si jistá jestli se chci Any koněcně zbavit, nebo s ní zůstat napořád.

PPP test

7. října 2015 v 10:45 | Cassie
Mno, naposledy jsem si te test dělala někdy v roce 2014, takže jsem se rozhodla si ho udělat znova a tady je!!!

1negativní vztah k sobě, k jídlu |||||||||||||||||||||||| 79%
2mentální anorexie |||||||||||||||||||||||| 71%
3bulimie |||||||||||||||||| 50%
4záchvatovité přejídání |||||||||||| 36%
5deprese |||||||||||||||||| 55%
6perfekcionismus ||||||||||||||||||||| 67%
7nedostatek informací |||
0%


a pro srovnání je tu ten starý :)



A jak jste na tom vy kočky? :)

xoxo,
Cassie <3

I miss you so much!

30. září 2015 v 22:37 | Cassie

Tolik se mi po vás stýská! Ano, asi jsem zpátky. Sama nevím, co se se mnou děje, ale potřebuju se ze všeho vypsat, jinak se zhroutím.

Weight day

12. srpna 2015 v 1:23 | Cassie

Ahoj kočky! Konečně mám baterky ve váze a jsem zatím na svojí nejnižší váze!!!!!!!

Kam dál