I miss you so much!

30. září 2015 v 22:37 | Cassie

Tolik se mi po vás stýská! Ano, asi jsem zpátky. Sama nevím, co se se mnou děje, ale potřebuju se ze všeho vypsat, jinak se zhroutím.


Poslední dobou jsem se snažila vykopat z Ana podsvětí, ale jak je vidět zase mě dohnalo. Ani nevím jestli se mám zase bránit. Asi to nechám být, spadnu opět do té propasti sebenenávisti, depresí a hladovění. Když se to tak vezme, moc lákavě to nezní, ale mě to pořád přitahuje. Nevím proč a jak. Nevadí mi to, spíš mě zajímá jak a kdy to skončí. Tolikrát už jsem si myslela, že bude konec, že jsem se ''vyléčila'', nebo jsem si myslela, že nepřipadat si na pět minut tlustá je první krok k osvobození, ale zdá se že ne.

Pravděpodobně jsem zase přibrala kila, která jsem zhubla. Bojím se stoupnout na váhu, nebo si změřit míry. Poslední dny jsem moc nejedla, ale neměla jsem odvahu se jít podívat na blog.

Je toho moc. Ve škole mám napsat dvě seminární práce, nestíhám odevzdávat texty v termínu a všichni mě štvou. Když jsem zase přestala jíst, ptala jsem se sama sebe, jestli mám jít za školní psycholožkou a promluvit si s někým o tom. Pak jsem se začala bát, že by se to dozvěděla máma a svoje úvahy radši neuskutečnila. Místo toho tu teď píšu vám a cítím se mnohem lépe.
Je Ana pro mojí existenci stejně důležitá jako ledvina? Je to sice divné přirovnání, ale vpodstatě správné. Bez jedné ledviny se žít dá, ale je to těžší. Bez Any se taky žít dá, ale je to náročné. Nevím, možná vás napadne lepší přirovnání.

Jsem v situaci kdy nevím, co mám dělat. Anu pět minut nesnáším a dalších pět minut ji miluji. Říct si o pomoc mám pořád jako jednu z možností, ale na druhou stranu se na ni snažím zapomenout. Nemocná si přijdu, protože to nad čím uvažuji není normální, ale na druhou stranu je to blbost, protože na pomoc podle mě nemám nárok (nejsem dostatečně hubená a zničená). Holky, jestli mě některá z vás chápe, prosím napište mi, co mám dělat nebo, co jste dělaly vy. Jsem naprosto ztracená a mám pocit, že v mojí hlavě začíná být mnohem více nesnesitelněji, než dříve!




xoxo,
Cassie <3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrajmy Hrajmy | E-mail | 1. října 2015 v 11:30 | Reagovat

Ahoj, dovol mi, abych se představil. Jmenuji se Honza, je mi devatenáct a anorexii jsem nikdy neměl. Nicméně jsem si v minulosti prošel docela nepříjemnými stavy temného nihilismu. Poslední čtyři roky se zajímám, kromě jiného, i o sportovní výživu, tréninkové metody, jejich vliv na zdraví apod.
Ale teď k tobě. Doslova píšeš: "Nemocná si přijdu, protože to nad čím uvažuji není normální..." Zde uvažuješ naprosto správně. Je nutné si uvědomit, že mentální anorexie je psychická porucha spočívající v odmítání potravy. Podvýživa je "pouze" jeden z jejích projevů. Proto se z mentální anorexie nikdo nevyléčí jen po hospitalizaci a kapačkách bez vlastní vůle. Proto si raději zajdi za tím školním psychologem. Určitě bude vstřícný, když mu navrhneš každotýdenní setkání. A taky zkus zvážit, jestli si o tom nepopovídáš s mámou. Sice ji neznám, ale řekl bych, že by byla ráda, kdybys za ní zašla sama. Prohloubí to vaši vzájemnou důvěru a budeš mít někoho jiného, kdo na tebe bude dávat pozor. Je to tvoje máma a jistě nechce, aby jsi se trápila.
A naposledy můj pohled zdravou postavu a pohyb. Jak píšu výše, mezi oblasti mého zájmu patří výživa a trénink. A to samozřejmě nejen teoreticky, ale i prakticky. Běhám dlouhé tratě a k tomu dělám doplňkový posilovací trénink. Při výšce 185 cm vážím 68 kg. A to jím fakt hodně. Běžně si nepřepočítávám kalorickou hodnotu jídel, ale jenom pro info jsem si to udělal se včerejším obědem. Bylo to cca. 5500 kJ. A to jsem nebyl nijak přejezený. Jde o to, že spojuji kvalitní stravu (tj. vyvážené množství všech živin ve správných podobách, dobré načasování během dne a úplné vypuštění věcí, jako jsou ztužené rostlinné tuky, umělá sladidla, glutaman sodný) s neméně kvalitním tréninkem.
Problém s hladověním, jako způsobem hubnutí, je v tom, že se při něm primárně spotřebovává svalová hmota. A na těle pak visí zbylý tuk. A přitom jediný spolehlivý způsob, jak se zbavit tuku, je spotřebování jej pomocí svalů.
Citace:
"anorektičky
Tyto jsou dnes bohužel tlačené zejména módním průmyslem a je to teda smutné. Jejich základní charakteristika je, že maji málo svalů. Letmý pohled do učebnice biologie na svaly ženy napoví jak maji vypadat správné tvary. Bez tohoto osvalení vypadají holky jako z koncentračního tábora. Bohužel pro ně a jejich psychiku se jich tuk stále drží. Protože tuk se pálí právě pomocí svalů. Jsou to svály kdo pálí energii při svém pohybu a čím více svalů, tím více spalené energie ! Holky se tak ocitají ve slepé uličce. Díky hladovění nemají svaly, ale tuk se jich drží. Toto tedy určitě není rozumný cíl, ale spíše slepá ulička, která nevede ke kráse, ale k nemocnici.
Začíná to na mólech v září reflektorů ..."
(zdroj: http://www.f-sport.cz/print.php?id=475 ; je tam i pěkný ilustrační obrázek)
Ten citovaný text to popisuje přesně.
Přikládám svou e-mailovou adresu. Když se budeš chtít na cokoliv zeptat, tak napiš.
Honza

2 Jennifer Jennifer | Web | 2. října 2015 v 12:50 | Reagovat

ahoj drahá, ďakujem za milý komentár  ♥ úplne ti rozumiem, pretože sama s tým "démonom" bojujem... sú chvíle, keď si pripadám ako zdravý človek (ale to si asi len nahováram) pretože moje správanie nezodpovedá správaniu aké má zdravý človek...bojím sa si priznať, že neuvažujem celkom zdravo....úplne rozumiem všetkému, čo popisuješ...myslím si, že na tvoju otázku veľmi pekne odpovedal HRAJMY...  skús prejsť na zdravý životný štýl, viac sa hýbať a skús sa obrátiť na psychológa ak máš takú možnosť...rodičia o tej konzultácii vôbec vedieť nemusia:) DRžíM PALCE

3 glamour-vanessa glamour-vanessa | Web | 3. října 2015 v 7:01 | Reagovat

Tyjo.. a to tě neláká radši zravý životní styl při kterém můžeš jíst a hlavně nepřibereš. A celkově se to odrazí i na tvé psychice, že budeš spokojenější. ....
Kolik vážíš?

4 Vivian. Vivian. | 3. října 2015 v 15:46 | Reagovat

Nemůžu ti poradit, protože jsem se z toho nikdy sama nevyhrabala. Každý můj blog skončil jako pro-ana blog. A ani tento nejspíš nebude výjimka...

5 Ayame Ayame | Web | 4. října 2015 v 16:14 | Reagovat

¨Moc dobře vím, jak se cítíš... Chtěla jsem přestat, ale prostě jsem zjistila, že to nejde, protože sama nějak nechci, aby tohle skončilo... Mám pocit, že Ana je jediná věc v mým životě, která dává smysl :(
Jinak jsem si tě přidala do Sb :)

6 Miriam Miriam | Web | 18. října 2015 v 11:02 | Reagovat

Strašně ráda bych ti nějak poradila,ale já jsem nikdy tohle nezažila,takže vůbec nevím,jak přesně se cítíš :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama